|
|
Koruny českých králů a panovnické koruny ve středověku
Krupková, Klára Anna ; Royt, Jan (vedoucí práce) ; Ottová, Michaela (oponent)
Bakalářská práce pojednává o významných středověkých panovnických korunách, které na evropském poli politického a církevního dění v kontextu Svaté říše římské, sehrály důležitou roli. Text je rozdělen na tři hlavní části, jež se zaměřují na historický a uměleckohistorický pohled korun. Pro orientaci je úvodem rozlišena základní typologie a úzce přiblížena idea symboliky korun během období středověku. V hlavní části se pak práce zaměřuje na vybrané evropské koruny, jejichž umělecké tendence se prolínají a doplňují tak představu o dobovém stylu vysoce kvalitního zlatnického řemesla. Záměrem práce je také poukázat na tehdejší vnímání koruny, značně přesahující obraz hmotného klenotu, symbolu panovníka i projevu moci majestátu nad vládnoucím územím. Například v kontextu Zemí Koruny české za Karla IV. Lucemburského byla spojitost daného území s korunou zjevná. Vzhledem k dobře dostupné míře pramenů, se práce se zvláštní pozorností věnuje korunám českého původu, předně koruně Svatováclavské. Zvolené téma je v souvislostech rozšířeno o kapitoly zabývající se korunovačními řády, korunovačními rituály a uctíváním svatých se zřetelem na shromažďování relikvií a podstatu poslání relikviářových korun.
|
|
|
Pražská korunovace krále Matyáše 23. května 1611 ve světle dobových pramenů
Pařízková, Kateřina ; Holá, Mlada (vedoucí práce) ; Ebelová, Ivana (oponent)
Korunovacím, které se odehrály v předbělohorské době, nebyla v české historiografii ještě věnována velká pozornost. Ukazuje se, že se k nim dochovalo značné množství zpráv, nejen v oficiálně vydaných dobových tiscích, ale i v rukopisných pramenech - v dílech kronikářů i letopisců, pamětech zúčastněných osob a především v soudobé úřední i soukromé korespondenci. Vedle písemných pramenů se dochovaly také prameny hmotné a značná část pramenů obrazových. Zpracování a zhodnocení pramenů k jedné z nich, ke korunovaci Matyáše Habsburského v Praze dne 23. května 1611, je věnována první část této práce. Korunovace je v životě panovníka ceremoniál, který veřejně stvrzuje jeho postavení v čele země. Tento obřad je obvykle vykonán podle předem stanoveného řádu. V případě zemí Koruny české mu dal určitou závaznou formu Korunovační řád českých králů Ordo ad coronandum Regem Bohemorum, vypracovaný Karlem IV. Hlavní jádro tohoto řádu zůstalo zachováno i při Matyášově korunovaci. Jeho korunovace v chrámu sv. Víta byl akt slavnostní, ale značně ovlivněný tehdejší politickou situací. Odehrál se pod silnou ochrannou vojska, za přísných bezpečnostních opatření, s vyloučením široké veřejnosti, především prostého lidu. Přesto byl obřad proveden podle všech svědectví důstojně a podle stanovených pravidel. Podrobnému...
|
|
|
Imago gratiosa - Korunované Madony ve střední Evropě v době baroka
Vrabelová, Dana ; Royt, Jan (vedoucí práce) ; Kořán, Ivo (oponent) ; Buben, Milan (oponent)
1 Resumé Disertační práce Imago gratiosa - Korunované Madony ve střední Evropě v době baroka představuje původní výsledky výzkumu, primárně zaměřeného na fond Madonne Coronate uloženého v Archivio Capitolo di San Pietro ve Vatikánské knihovně, uskutečněného v rámci řešení grantového projektu Univerzity Karlovy č. 356911 Korunování milostných mariánských obrazů ve střední Evropě v 17. a 18. století. Obraz se stává milostným (imago gratiosa) nebo také zázračným (imago miraculosa) projevuje-li Boží milosti různého charakteru (záchrana života při neštěstí, zázračná uzdravení početí apod.). Nejvyšším výrazem úcty a zbožnosti k mariánskému milostnému či zázračnému obrazu nebo soše je jejich korunování. Teologický základ tohoto liturgického obřadu vychází z Mariiny nebeské korunovace, která následuje po jejím nanebevzetí. Na zemi byla Panna Maria korunována napodobeninami korun světských panovníků a její korunovaný obraz usazován na královský trůn, oltář, zhotovený většinou k této slavnostní příležitosti k větší cti a slávě. Vždy se jednalo o skvostná umělecká díla zlatníků a stříbrníků, o jejichž podobě, pokud se nezachovala do dnešních časů, se dovídáme z četných rukopisů, tisků a rytin speciálně vydaných u příležitosti korunovace. Charakter korunovací se v průběhu staletí postupně vyvíjel od soukromé zbožnosti,...
|
|
|
Comparison of the Use of Historical Motives in the Monarchical Legitimacy in kingdoms of France and Bohemia in the Late Middle Ages
Žůrek, Václav ; Nejedlý, Martin (vedoucí práce) ; Bláhová, Marie (oponent) ; Moeglin, Jean- Marie (oponent)
Václav Žůrek Využívání historických motivů v panovnické legitimaci: srovnání Francouzského a Českého království v pozdním středověku Abstrakt Pojetí vlastní minulosti je zásadním prvkem, jenž napomáhá vytvářet identitu jedince i skupiny. Významu minulosti pro udržování vnitřní soudržnosti sociální skupiny jakéhokoliv rozsahu (rodu, kmene, obce, regionu, země, státu) si byli vědomi i středověcí autoři, kteří skrze vyprávění o minulosti napomáhali vytváření identity. Právě využití vyprávění a výkladu minulosti v duchu legitimizačních snah panovnického rodu je ústředním tématem předkládané disertační práce. Hlavní důraz je přitom kladen na reinterpretaci a instrumentalizaci minulosti ve službách prvních králů z rodu Valois na francouzském trůně a Lucemburků v Čechách, přičemž hlavním materiálem pro analýzu jsou díla latinské i vernakulární historiografické produkce.
|
|
|
Korunovační obřad byzantských císařů v pozdně antickém a raně středověkém období
Havlík, Tomáš ; Picková, Dana (vedoucí práce) ; Suchánek, Drahomír (oponent)
- 5 - Abstrakt: Diplomová práce "Korunovační obřad byzantských císařů v pozdně antickém a raně středověkém období" se zabývá postupnými proměnami obřadů spojených s nástupem císaře na trůn. Za pomoci narativních, právních, uměleckých a numismatických pramenů se pokouší zjistit, jaké byly základní složky korunovačního obřadu, zda se v průběhu doby měnila jejich důležitost a zda se během zkoumaného období objevovaly zcela nové prvky, které dále legitimizovaly nástup císařů na trůn. Práce rovněž věnuje pozornost císařským insigniím, které se používaly jak během korunovace, tak při dalších dvorských obřadech.
|
|
|
Comparison of the Use of Historical Motives in the Monarchical Legitimacy in kingdoms of France and Bohemia in the Late Middle Ages
Žůrek, Václav ; Nejedlý, Martin (vedoucí práce) ; Bláhová, Marie (oponent) ; Moeglin, Jean- Marie (oponent)
Václav Žůrek Využívání historických motivů v panovnické legitimaci: srovnání Francouzského a Českého království v pozdním středověku Abstrakt Pojetí vlastní minulosti je zásadním prvkem, jenž napomáhá vytvářet identitu jedince i skupiny. Významu minulosti pro udržování vnitřní soudržnosti sociální skupiny jakéhokoliv rozsahu (rodu, kmene, obce, regionu, země, státu) si byli vědomi i středověcí autoři, kteří skrze vyprávění o minulosti napomáhali vytváření identity. Právě využití vyprávění a výkladu minulosti v duchu legitimizačních snah panovnického rodu je ústředním tématem předkládané disertační práce. Hlavní důraz je přitom kladen na reinterpretaci a instrumentalizaci minulosti ve službách prvních králů z rodu Valois na francouzském trůně a Lucemburků v Čechách, přičemž hlavním materiálem pro analýzu jsou díla latinské i vernakulární historiografické produkce.
|
|
|
Imago gratiosa - Korunované Madony ve střední Evropě v době baroka
Vrabelová, Dana ; Royt, Jan (vedoucí práce) ; Kořán, Ivo (oponent) ; Buben, Milan (oponent)
1 Resumé Disertační práce Imago gratiosa - Korunované Madony ve střední Evropě v době baroka představuje původní výsledky výzkumu, primárně zaměřeného na fond Madonne Coronate uloženého v Archivio Capitolo di San Pietro ve Vatikánské knihovně, uskutečněného v rámci řešení grantového projektu Univerzity Karlovy č. 356911 Korunování milostných mariánských obrazů ve střední Evropě v 17. a 18. století. Obraz se stává milostným (imago gratiosa) nebo také zázračným (imago miraculosa) projevuje-li Boží milosti různého charakteru (záchrana života při neštěstí, zázračná uzdravení početí apod.). Nejvyšším výrazem úcty a zbožnosti k mariánskému milostnému či zázračnému obrazu nebo soše je jejich korunování. Teologický základ tohoto liturgického obřadu vychází z Mariiny nebeské korunovace, která následuje po jejím nanebevzetí. Na zemi byla Panna Maria korunována napodobeninami korun světských panovníků a její korunovaný obraz usazován na královský trůn, oltář, zhotovený většinou k této slavnostní příležitosti k větší cti a slávě. Vždy se jednalo o skvostná umělecká díla zlatníků a stříbrníků, o jejichž podobě, pokud se nezachovala do dnešních časů, se dovídáme z četných rukopisů, tisků a rytin speciálně vydaných u příležitosti korunovace. Charakter korunovací se v průběhu staletí postupně vyvíjel od soukromé zbožnosti,...
|
|
|
Pražská korunovace krále Matyáše 23. května 1611 ve světle dobových pramenů
Pařízková, Kateřina ; Holá, Mlada (vedoucí práce) ; Ebelová, Ivana (oponent)
Korunovacím, které se odehrály v předbělohorské době, nebyla v české historiografii ještě věnována velká pozornost. Ukazuje se, že se k nim dochovalo značné množství zpráv, nejen v oficiálně vydaných dobových tiscích, ale i v rukopisných pramenech - v dílech kronikářů i letopisců, pamětech zúčastněných osob a především v soudobé úřední i soukromé korespondenci. Vedle písemných pramenů se dochovaly také prameny hmotné a značná část pramenů obrazových. Zpracování a zhodnocení pramenů k jedné z nich, ke korunovaci Matyáše Habsburského v Praze dne 23. května 1611, je věnována první část této práce. Korunovace je v životě panovníka ceremoniál, který veřejně stvrzuje jeho postavení v čele země. Tento obřad je obvykle vykonán podle předem stanoveného řádu. V případě zemí Koruny české mu dal určitou závaznou formu Korunovační řád českých králů Ordo ad coronandum Regem Bohemorum, vypracovaný Karlem IV. Hlavní jádro tohoto řádu zůstalo zachováno i při Matyášově korunovaci. Jeho korunovace v chrámu sv. Víta byl akt slavnostní, ale značně ovlivněný tehdejší politickou situací. Odehrál se pod silnou ochrannou vojska, za přísných bezpečnostních opatření, s vyloučením široké veřejnosti, především prostého lidu. Přesto byl obřad proveden podle všech svědectví důstojně a podle stanovených pravidel. Podrobnému...
|
|
| |
|
|
Korunovace Josefa I. římským králem v Augšpurku 26. ledna 1690
MICHŇOVÁ, Nikola
Předkládaná diplomová práce se věnuje volbě a korunovaci arciknížete Josefa římským králem, které se uskutečnily v lednu 1690 v Augšpurku. Zaměřuje se na rekonstrukci průběhu jednotlivých rituálních kroků korunovačních slavností, které měly přesně daná ceremoniální pravidla. Předmětem zájmu je interpretace bohatého symbolického poselství všech částí performancí, kterým se autorka věnuje tak, jak chronologicky následovaly za sebou. Šlo o slavnostní vjezd císařské rodiny do Augšpurku, příjezdy jednotlivých kurfiřtů Římsko-německé říše do města, předvolební jednání, samotnou volbu nového římského krále a následnou korunovaci zvoleného arciknížete Josefa. Stranou pozornosti nezůstávají ani okázalé slavnosti a velkolepá korunovační hostina, jež se konaly po korunovaci mladého Habsburka římským králem. Součástí performancí také bylo předání vzácných darů císaři, jeho manželce i synovi. Příslušníci vládnoucí dynastie přijali od představitelů augšpurského magistrátu a zástupců stavů Římsko-německé říše drahocenné předměty, jejichž alegorická výzdoba nesla bohatou symboliku. Přítomná práce se proto pokouší odkrýt jednotlivé symbolické prvky výzdoby, kterou tvořily zejména motivy z antické mytologie a výjevy z křesťanské věrouky. Ty oslavovaly obdarované a zrcadlily ideální ctnosti, jimiž měl panovník z habsburského rodu oplývat.
|
host ::
RSS.